Ve čtvrtek odpoledne, dva dny před termínem odevzdání, mi počítač oznámil, že disk nebyl nalezen. Žádné varování, žádné zpomalení předem – jen prázdná obrazovka a chybová hláška. Zálohu jsem měl starou tři týdny. Projekt byl rozdělaný, soubory pryč a já seděl u vypnutého monitoru a přemýšlel, co dál.

Disk byl starý sedm let. Věděl jsem, že na to jednou přijde řada – jen jsem nepočítal s tím, že to bude zrovna tenhle čtvrtek.

Ten večer jsem si sedl a začal hledat náhradu. Prošel jsem HDD pevné disky na Allegru – filtroval jsem podle kapacity, rozhraní a řady, u každého modelu jsem si přečetl recenze a porovnal ceny mezi prodejci.

HDD, nebo SSD?

Ještě předtím, než jsem začal porovnávat konkrétní modely, jsem si musel ujasnit, co vlastně hledám.

Selhal mi datový disk – ten, na který ukládám pracovní soubory, videa a zálohy. Systémový SSD, ze kterého počítač startuje, fungoval dál. Nepotřeboval jsem tedy nic měnit u systému, potřeboval jsem nahradit úložiště pro data.

Pro data dává HDD smysl pořád. Za stejné peníze dostanete mnohonásobně víc gigabajtů než u SSD. Rychlost otevírání souborů z datového disku není tak kritická jako rychlost systémového disku – a tam SSD svou roli plní. Kombinace obou je pro desktopový počítač nejrozumnější řešení.

Jaký formát a rozhraní sedí do mého počítače?

Tady jsem v minulosti jednou udělal chybu – koupil jsem disk, který fyzicky nezapadl. Tentokrát jsem nejdřív zkontroloval základní desku.

Desktopové HDD mají formát 3,5 palce a připojují se přes SATA III. Ověřil jsem, že mám volný SATA konektor a napájecí kabel – obojí bylo v pořádku. Notebook by vyžadoval 2,5palcový disk, ale já měnil desktop, takže šlo o 3,5 palce.

Tohle je krok, který trvá dvě minuty a ušetří spoustu problémů. Zkontrolujte specifikace své základní desky předtím, než cokoli objednáte.

Kolik gigabajtů?

Na selhaném disku bylo šest terabajtů a přibližně z poloviny zaplněných. Mohl jsem koupit levnější jednoduchý terabajt, ale věděl jsem, že by to za pár let nestačilo. Data se hromadí a disk budu příště měnit v podobně nepříjemnou chvíli, nechci ji mít ještě dřív, než bude nutné.

Při brouzdání na Allegru jsem narazil na Pevný disk Western Digital Red WD80EFPX 8TB SATA 3,5" – disk z řady Red navržené pro NAS a nepřetržitý provoz. Pro domácí počítač je to technicky přestřelení, ale cena za gigabajt u osmi terabajtů vychází příznivěji než u menších kapacit a spolehlivost této řady je dobře zdokumentovaná. Na marketplacu jsem u něj našel recenze od lidí, kteří ho používají v podobné sestavě jako já – jeden disk pro systém, druhý pro data – a nikdo z nich nezmiňoval problémy ani po dvou třech letech provozu. Rozhodl jsem se pro něj.

Pro méně náročné použití – dokumenty, fotky, běžná kancelářská data – je Pevný disk Western Digital Blue WD10EZEX 1TB SATA III 3,5" s otáčkami 7 200 RPM rozumná a dostupná volba. Rychlejší než 5 400 RPM disky, spolehlivá řada a cena, která nepálí.

Otáčky, cache, řady: co ta čísla říkají

Při procházení nabídky jsem narazil na parametry, které jsem předtím nikdy moc neřešil. Otáčky 5 400 vs. 7 200 RPM, cache 64 vs. 256 MB, různé výrobní řady stejné značky. Zkusím je vysvětlit tak, jak jsem jim sám porozuměl.

• Otáčky rozhodují o rychlosti čtení a zápisu. 7 200 RPM je rychlejší – hodí se pro disk, ze kterého aktivně pracujete: otevíráte soubory, přesouváte data, přistupujete k archivu. 5 400 RPM je tišší a energeticky úspornější, ale pomalejší – smysl dává u záložního disku, ke kterému přistupujete jen občas.
• Cache je rychlá vyrovnávací paměť, do které disk odkládá data před zápisem. Větší cache znamená plynulejší přenosy při práci s mnoha menšími soubory najednou. Pro video soubory nebo velké archivy není rozdíl znatelný. Pro databáze nebo projekty s tisíci malými soubory ano.
• Výrobní řady jsou nejjednodušší vodítko. U Western Digital: modrá řada (Blue) pro každodenní desktopové použití, červená (Red) pro NAS a nepřetržitý provoz, zlatá (Gold) pro datová centra. Pro domácí počítač je modrá řada nejčastější a nejdostupnější volba. Pro NAS nebo záložní stanici dává červená větší smysl díky optimalizaci na nepřetržitý provoz.

Seagate má podobné dělení: Barracuda pro desktop, IronWolf pro NAS. Pevný disk Seagate IronWolf 6TB 5400rpm 256MB ST6000VN006 3.5 SATA III je příklad NAS disku s velkou cache – 256 MB vyrovnávací paměti je hodnota, která se u spotřebitelských disků málokdy vidí a má smysl právě při intenzivním paralelním přístupu více zařízení najednou.

Co jsem přehlížel sedm let: příznaky selhávajícího disku

Po havárii mě zajímalo, co jsem mohl zachytit dřív. Odpověď byla nepříjemná – dost věcí, kdybych věděl, na co se dívat.

Několik měsíců před selháním byl počítač občas pomalejší, než by měl být. Přisuzoval jsem to aktualizacím nebo zaplněné paměti. Jednou se soubor neotevřel napoprvé a já ho otevřel podruhé bez přemýšlení. To jsou klasické rané příznaky, které jsem ignoroval.

Nástroj CrystalDiskInfo umí číst interní SMART data disku – statistiky zdravotního stavu, které disk sbírá o sobě samém. Parametry jako Reallocated Sectors nebo Uncorrectable Sector Count jsou přímými indikátory problémů. Kdybych ho spustil měsíc před havárií, pravděpodobně bych viděl varovné hodnoty a stihl zálohu včas. Teď ho spouštím jednou za měsíc automaticky.

A jak jsem na tom teď?

Disk funguje čtyři měsíce bez problémů. Záloha běží každou noc automaticky na externí disk a jednou týdně se synchronizuje do cloudu. Projekt, o který jsem přišel, jsem dodělal s týdenním zpožděním a klient to pochopil – ale já vím, že to mohl být daleko horší výsledek.

Nejdůležitější věc, kterou jsem se naučil, není jak vybrat disk. Je to to, že záloha na stejném disku jako data není záloha. A zálohovat jednou za 3 měsíce není dostatečné. Tohle nastavení jsem měl mít dávno – disk mi to připomněl způsobem, který jsem nezapomněl. A příště si koupím nový disk dřív, ne až sedm let po instalaci.