Aktuálně: Za výrobou SLCD displejů stojí společnost SONY. Přesněji řečeno od roku 2004 je to partnerství společnosti SONY a SAMSUNG, kde SAMSUNG má neparné větší podíl. Toto partnerství však končí a SAMSUNG přebírá kompletní kontrolu nad výrobou SLCD displejů. Toto převzetí je však podíněno výraznou investicí za účelem odkoupení akcií od SONY. SONY bude mít i nadále možnost využívat výrobního procesu SLCD displejů, které používá ve většině své domací elektroniky. V budoucnu se však očekává vyšší vliv SAMSUNGu, který by mohl této technologii výrazně pomoci v budoucím rozvoji a možná i ke snižování cen jednotlivých displejů.
----------------------------------------------------------

Kvalita displejů u mobilních telefonů je věčně diskutovaným tématem, které uživatele rozděluje do několika skupin. Často však zaznívá řada nepřesných, či nepravdivých informací, které se pomalu (svým častým opakováním) stávají běžně uznávanými pravdami.

Cílem tohoto článku není jednoznačné určení nejlepších displejů, ale pouze nabídnutí nevyvratitelných skutečností, které nemusí být na první pohled zřetelné. V tomto článku se také nebudu zabývat žádnými podrobnými technickými informacemi, ale pouze praktickými zkušenostmi plynoucími z každodenního používání.

TIP: Podrobné srovnání LCD a SLCD displejů - V tomto článku jsou zachyceny zcela zásadní rozdíly mezi stařičkým TFT LCD a novějšími AMOLED displeji.

V současné době existuje celé řada různých technologií displejů. Pomalu by se dalo říci, že co výrobce, to jiný typ displeje. Mnohdy se však jedná o totožné technologie s drobnými úpravami, ale zcela odlišnými názvy. Nejčastěji se však u Windows Phone 7 zařízení setkáme s displeji typu SLCD (všechna HTC zařízení) a SAMOLED (všechna Samsung zařízení). Nokia do svých modelů osazuje displeje AMOLED doplněné technologií "ClearBlack". Zařízení od LG mají zatím pouze obyčejný LCD displej. Technologií displejů je však mnohem více (iPhone=Retina, Samsung=SAMOLED+, IPS, NOVA apod.). V tomto článku se však zaměříme pouze na ty nejvíce používané v případě Windows Phone 7. Prakticky se tedy výběr zúží pouze na SLCD a SAMOLED.

Než se pustíme do samotného srovnání, je třeba se pozastavit u technologie SLCD. V praxi se totiž ukazuje, že není SLCD, jako SLCD. Tuto technologii používá zejména HTC a výrobcem displejů je Sony. Dříve HTC používalo konkurenční AMOLED displeje od Samsungu, který však nestačil v dostatečném množství pokrýt dodávky. Bylo tedy třeba se poohlédnout po jiném výrobci. Nakonec vyhrála společnost Sony se svými SLCD displeji. První série těchto displejů však sklidila zaslouženou kritiku, jelikož barevné podání a čitelnost na přímém slunci nebyla příliš dobrá. Přímo odstrašujícím příkladem byl HTC Sensation (s Androidem), kde se displeje skutečně nepovedly. Vývoj ovšem neustal a nová série zařízení od HTC (Radar a Titan) jsou již vybavena displeji výrazně odlišnými. HTC však z nepochopitelného důvodu ponechalo stejný název a nové displeje ani nijak marketingově nepodpořilo. Uživatelé tak často tuto technologii automaticky zavrhují a kritizují. Ovšem skutečnost je taková, že nová generace SLCD (pracovně ji můžeme označit jako SLCD2) jsou skutečně lepší. Výrazně se zapracovalo na intenzitě a podání barev, čitelnosti na přímém slunci apod.

Pro porovnání v tomto článku byla použita zařízení HTC Radar a Titan ("SLCD2") a Samsung Omnia W (SAMOLED). Fotografie "SLCD2" displejů jsou umístěny při porovnání vždy vlevo.

Barvy

Nejčastěji uváděným rozdílem těchto dvou technologií jsou jednoznačně barvy. Jedná se nejen o intenzitu ale i barevné podání. V tomto případě nutno říci, že i přes výrazné zlepšení u nových SLCD displejů, jsou na tom SAMOLED stále lépe. Rozdíl skutečně již není tak výrazný jako dříve, ale na první pohled je stále dobře pozorovatelný (SAMOLED displeje mají jasnější a intenzivnější barvy). Toto zobrazení (SAMOLED) je vítáno zejména v prostředí operačního systému, u her apod., kde působí velice efektně. Ovšem např. u zobrazení fotografií se to za výhodu již považovat příliš nedá, jelikož snímky bývají oproti skutečnosti výrazně přebarveny. V tomto případě pak vždy záleží na uživateli, jestli preferuje raději přepálené barvy nebo "reálný" obraz, který spíše odpovídá "SLCD2" displejům.

Poslední řádka dlaždic je na SAMOLED displejích jinak barevná, je to ale způsobeno fotoaparátem, ve skutečnosti jsou barvy stejné.

Černá

Dalším parametrem, kde SAMOLED displeje vítězí na plné čáře, je zobrazení černé barvy. U SAMOLED displejů se černá dá skutečně za černou považovat, což samozřejmě přispívá také ke zvýraznění jednotlivých barevných odstínů. V případě "SLCD2" se jedná spíše o tmavě šedou. Tento "barevný" rozdíl se výrazně prohlubuje s rostoucím jasem displejů. Pokud se podíváme na SAMOLED displej s minimálním nebo maximálním jasem, rozdíl v černé téměř nelze pozorovat. V případě "SLCD2" černá "šedne" přímo úměrně s růstem jasu. Pokud je tedy displej výrazně ztlumený, černá je celkem "odpovídající". Ovšem pokud je jas na maximum, černá na displeji se skutečnou černou již nemá moc společného (viz nasleducící snímek). (Odlišná technologi je viditelna i na vypnutých displejích, kde SAMOLED je krásně černý a SLCD2 má leský sědý odstín.)

Čitelnost na slunci

Čitelnost LCD a první generace SLCD displejů byla za jasných dní poměrně špatná, a to dokonce i při maximálním podsvícení. Novější ("SLCD2") displeje jsou na tom podstatně lépe a v současné době v tomto směru mohou SAMOLED přímo konkurovat. Abych byl však zcela objektivní SAMOLED jsou stále o něco lépe čitelné, což je způsobeno zejména černou barvou. Již při prvním pohledu na displej ve dne je vidět odlišná technologie. Vypnutý SLCD sluneční záření odráží takovým způsobem, že se jeví jako lesklý a šedý, což sice na čitelnost nemá až tak zásadní vliv, ale černá barva je výrazně degradována.

Na fotografiích níže je "šedá barva" SLCD2 dobře zachycena, ovšem skutečnost je zcela odlišná. Lidské oko vnímá "SLCD2" značně odlišně a šedá barva, která (na fotografiích) snižuje čitelnost, není zdaleka tak výrazná. Celkový dojem z obou displejů zejména při kolmém pohledu je velice podobný. Tento stav se však na fotografiích zachytit nepodařilo ("SLCD2" vypadá výrazně nečitelně).

Rastr („jemnost“ zobrazení)

Samotná technologie zobrazení a její rastr je velice důležitým ukazatelem „kvality displeje“. Viditelnost rastru je často diskutovaným tématem. V mnoha případech se rastr a jeho viditelnost zmiňuje pouze v závislosti na velikosti uhlopříčky displeje. Tato souvislost je sice důležitá, ale jak si dále ukážeme, ne zcela rozhodující. Obecně ale platí, že čím větší je rozměr displeje a čím menší je rozlišení, tím více je rastr (jednotlivé obrazové body) viditelný. Nejvíce kritiky (neoprávněné) si v tomto směru zasloužil HTC Titan, který disponuje na uhlopříčce 4,7“ rozlišením „pouze“ 800x480 bodů. V praxi se ale ukazuje, že jemnost displeje je na první pohled podstatně větší než u zařízení Samsung s SAMOLED displejem a podstatně menší úhlopříčkou.

Detailní snímek SAMOLED, kde je zachycen velmi viditelný rastr.

Ano, skutečně je tomu tak, a pokud někdo tvrdí, že SAMOLED displeje jsou jednoznačně lepší než SLCD, měl by si zařízení s těmito displeji postavit vedle sebe. Osobně jsem delší dobu žádné zařízení s SAMOLED displejem nevlastnil, a proto jsem si tohoto zásadního rozdílu nikdy nevšiml. Vždy se mi jen displeje na zařízeních od Samsungu zdály „divné“, ale nepřikládal jsem tomu příliš důležitosti. Když jsem však minulý týden testoval HTC Radar a současně Samsung Omnia W, tento rozdíl již nešlo přehlédnout.

Hlavním rozdílem je samotná technologie zobrazení a uspořádání matice pixelů, kterým se obě technologie liší. Lépe je to vidět na přiložených fotografiích níže. Technologie SAMOLED způsobuje, že na těchto displejích jsou jednotlivé pixely opticky výrazně odlišeny a rastr je tak velice nepříjemně vidět i při běžném používání. Jednotlivé pixely jsou vidět zejména na jednobarevných plochách, což při větší pozorovací vzdálenosti až tolik nevadí. Ovšem pokud používáte černé pozadí (schéma) s výraznými barevnými prvky (červené, oranžové dlaždice, bílý text apod.) SAMOLED nedokáže vykreslit ostré hrany barevných obrazců. Text poté působí rozmazaně a například dlaždice na ploše jsou mírně „zubaté“.

Výrobce SAMOLED displejů (Samsung) si je tohoto problému dobře vědom a svá nejnovější zařízení s operačním systémem Android (např. Samsung Galaxy S II) již osazuje novějšími displeji označovanými jako SAMOLED+ (Super AMOLED Plus), které mají jednotlivé pixely uspořádány podobně (zjednodušeně řečeno) jako SLCD, což v podstatě odstraňuje všechna negativa uvedená v předchozích odstavcích).

Celá problematika je podstatně složitější, ale doufám, že pro laické pochopení takovýto popis postačí.

Závěr

Po přečtení tohoto článku je tedy velice obtížné stanovit, která technologie displejů je lepší. V praxi se ukazuje, že vychvalované SAMOLED displeje tak dobré přeci jen nejsou. Ovšem nedá se ani říci, že by „SLCD2“ byly lepší. Vždy tedy bude záležet na konkrétním uživateli, jestli upřednostní (v případě SAMOLED) o něco výraznější barvy a skutečně černou výměnou za viditelný rastr, který působí na první pohled velice rušivě. Nebo zvolí raději „SLCD2“ disponující podstatně méně viditelným rastrem i na větších uhlopříčkách displejů výměnou za „šedivě“ černou a v některých případech méně intenzivní (v praxi ovšem „reálnější“) barvy.